Domníval jsem se vždycky, že naši poslanci pečlivě váží, jaké zákony navrhují, přemýšlejí o tom, zda potenciální nový zákon změní status quo k lepšímu, jestli je v zájmu většiny a nediskriminuje neodůvodněně menšiny, zda nebude mít nežádoucí vedlejší efekty. Mýlil jsem se. Nejenže tato důležitá hlediska někteří poslanci nerespektují, naopak navrhují zákony, které nic nemění k lepšímu, všechno jen k horšímu, ve zdůvodnění návrhu se odvolávají na neexistující ustanovení mezinárodních úmluv a jiná, existující, návrh porušuje, stejně jako pošlapává ustanovení Listiny základních práv a svobod.
Hovořím teď o návrhu šesti poslanců naší sněmovny, kteří se rozhodli změnit občanský zákoník, zákon o specifických zdravotních službách a zákon o matrice ne k obrazu občanů, které zastupují, ale k obrazu svému. Nevím, jestli důvodem jejich návrhu je skutečně snaha změnit něco, co je podle jejich laických představ odborně špatné, nebo snaha napodobit módní nápady některých zahraničních politiků, nebo prostě silou prosadit svůj ideologický postoj, který v odborně fundované diskusi nemůže obstát. Odborné diskusi se ostatně někdo pokusil zabránit, odborné společnosti dostaly na vyjádření k návrhu necelý jeden den.
Co vlastně poslanci navrhují?
Navrhují například to, aby dárci pohlavních buněk nebyli anonymní, aby jejich osobní údaje byly dostupné, aby děti počaté asistovanou reprodukcí údaj o svém původu z asistované reprodukce měly zapsán v matrice. Zatím nepožadují, aby děti počaté z asistované reprodukce musely nosit na oděvu třeba modré nebo zelené hvězdičky a byly označovány třeba za bastardy. Zatím.
Jak svůj návrh zdůvodňují?
Prvním motivem je tak zvaná „open identity“, kterou nejlépe charakterizovala paní poslankyně TOP 09 Nováková: „Já se prostě domnívám, že děti mají právo na to, aby znali své předky. Jestliže budeme podporovat tendence, že děti budou vržené do světa, aniž by věděly, po kom co mají, tak je to úplná tragédie. To je takový typ vykořenění, který vede k totalitě.“ Dodám jen, že ve zdůvodnění návrhu se jeho autoři, pokud jde o „open identity“ odkazují na mezinárodní Úmluvu o právech dítěte, která ovšem o „biologických“ rodičích ani o dárcích gamet vůbec nehovoří.
Druhým motivem je obava z jakéhosi „biologického incestu“. Tedy z toho, že by se hypoteticky mohly potkat děti jednoho dárce a zplodit dítě. Incest představuje společenské tabu, týká se však manželství nebo pohlavního styku. Rozhodně není příčinou nějaké „genetické degenerace“. Pokud dojde k výše uvedené situaci proto, že biologický otec není znám (a není to anonymní dárce), může se zvýšit pravděpodobnost výskytu recesivního genetického onemocnění. Dárci jsou ovšem na často se vyskytující genetická onemocnění vyšetřeni a použitím pohlavních buněk dárců se frekvence recesivních mutací v populaci naopak snižuje.
Co vlastně poslanci opravdu chtějí?
Opět cituji poslankyni TOP 09 Novákovou: „Teď řeknu něco strašlivého. Já si vůbec nemyslím, že máme vynakládat obrovské úsilí na to, abychom dělali asistovanou reprodukci. My bychom měli vést populaci k tomu, že by měli mít lidé děti, když můžou.“
Prostě když nesouhlasím s nějakou léčebnou metodou, zakážu ji všem. Demokratické, ušlechtilé?
Citace: Sněmovní tisk č. 371/0, Zprávy iDnes ze dne 23.12.2014
